Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

NSK2

Informace o Národní soustavě kvalifikací 2 (NSK2).

V roce 2010 jsme členy České psychoenergetické společnosti (ČEPES) i veřejnost informovali o tom, že se nám podařilo prezentovat činnost biopraktika v Sektorové radě služeb jako dílčí kvalifikaci. Pro mnohé jsou výrazy jako Národní soustava kvalifikací, Sektorová rada a dílčí kvalifikace neznámými pojmy, a proto se je budeme snažit osvětlit.

Je nuino se nejprve zmínit o stavu na českém trhu práce. Nutno konstatovat, že mnoho zaměstnanců ať českých nebo zahraničních pracuje v činnostech, pro které neexistuje školské vzdělání nebo nemají doklady o získání potřebných znalostí a dovedností pro danou činnost. Přispívá k tomu i současná situace, kdy zaniká mnoho tradičních profesí či oborů a kdy zaměstnanci pracují v jiných profesích, než pro které získali pracovní osvědčení. Přitom v mnoha případech zaměstnavatelé těžko získávají kvalitního zaměstnance s potřebnými dovednostmi a schopnostmi. A poznat kvalitního pracovníka během úvodního pohovoru bývá mnohdy velice pracné.
Odstranit tuto nepříznivou situací pomáhá Národní soustava kvalifikací (NSK). Je to systém postavený na principech zákona 179/2006 Sb. O ověřování výsledků dalšího vzdělávání a který garantuje, že uchazeč o pracovní místo má přesně ty znalosti a dovednosti, které se od něho očekávají a požadují v zaměstnání.

Mezi nejvýznamnější organizace, které tento systém ovlivňují jsou:
Národní ústav odborného vzdělávání
Hospodářská komora ČR
Svaz průmyslu a dopravy
Fa. Trexima spol. s r. o.

Základním prvkem NSK jsou tzv. dílčí kvalifikace (DK). Dílčí kvalifikace je způsobilost vykonávat pouze část určitého povolání, tj. určitou pracovní činnost, nebo více činností, které ale dávají možnost pracovního uplatnění.
Podstatou NSK je, že jednotlivé kvalifikace přesně popisují, co je zapotřebí, aby zaměstnanec uměl. Nezáleží na tom, kde a jak se to naučil a dovednosti získal, ale na tom, co skutečně zná a umí. Dílčí kvalifikace také popisuje ověřování znalostí a dovedností.

 

Jak se tvoří NSK.
K tomuto úkolu jsou stanoveny tzv. Sektorové rady, orgán složený z reprezentativních zástupců zaměstnavatelů příslušného odvětví. Sektorové rady (SR) jsou týmy odborníků, kteří mají v oblasti vývoje kvalifikací mandát zastupovat důležité skupiny zaměstnavatelů.
V Sektorových radách je nejprve určováno, jaké dílčí kvalifikace jsou trhem práce žádané, tak aby z pohledu zaměstnavatelů vznikaly pouze smysluplné dílčí kvalifikace. Poté jsou pro jednotlivé dílčí kvalifikace experty z příslušné odborné oblasti zpracovány kvalifikační a hodnotící standardy.
Kvalifikační standard určuje, co je třeba pro získání příslušné kvalifikace umět, čili je to soubor požadovaných kompetencí (znalosti, dovednosti, způsoby chování).
Hodnotící standard určuje kritéria a postupy zkoušky z příslušné dílčí kvalifikace. Pro každou jednotlivou kompetenci z kvalifikačního standardu jsou formulována kritéria tak, aby se podle nich mohlo rozhodnout, zda zkoušený ověřovanou kompetenci má nebo nemá. Je stanoven způsob ověření – zda praktickým předvedením, písemně nebo ústně.
Zkoušení žadatelů z DK provádějí tzv. autorizované osoby, fyzické nebo právnické osoby, které získají pro konkrétní dílčí kvalifikaci autorizaci, což je oprávnění zkoušet danou kvalifikaci, vydané příslušným ministerstvem (autorizujícím orgánem). Právě díky autorizaci ze strany státu se podařilo vytvořit celostátně platný systém, který díky hodnotícím a kvalifikačním standardům garantuje stejnou úroveň dovedností požadovaných u všech autorizovaných osob v ČR.

Co NSK znamená pro ČEPES.

Pro právní zabezpečení činnosti biopraktika byl zákon 179/2006 Sb., O ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a vybudování systému NSK rozhodujícím faktorem pro realizaci mnohaleté snahy po legalizaci činnosti biopraktika. Nutno si přitom uvědomit úlohu, kterou přitom sehrála HK ČR (odbor vzdělávání), členství ČEPES v HK ČR a ve Společenstvu drobného podnikání.

Důležité je si uvědomit, proč se tak úporně snažíme o prosazení činnost biopraktika do NSK.
Prvním důvodem je skutečnost, že činnost biopraktika může ovlivnit pozitivně společenské klima. Můžete si myslet, že toto je nadsázka. Ale účinná pomoc klientovi se netýká jenom jeho, ale dotýká se i jeho nejbližších. A aby byla skutečně účinná, je zapotřebí aby u klienta došlo alespoň ke změně životního stylu. A pokud se podaří rozvinout vnitřní síly klienta, pomáháme stvoření naprosto svobodného člověka schopného žít šťastně i v tomto reálném světě.

Dalším důvodem je zkvalitnění činnosti. Všichni jsme si vědomi, že na každé lidské činnosti se podílejí lidé dobří, méně dobří a nedobří. Ne jinak je tomu i v oboru, kde mnozí poskytovatelé služeb prohlašují, že pomáhají „ozdravnými energiemi“. Zkušenost a praxe dokazuje, že část poskytovatelů služeb chce skutečně nezištně pomáhat (tj. na prvním místě je pomoc a na druhém odměna), část je přesvědčena, že tyto schopnosti má a část zneužívá utrpení druhých k vlastnímu prospěchu. Naším snahou je pomoci zviditelnit veřejnosti tu první skupinu. K tomu má nám pomoci vytvoření jak kvalifikačního tak hodnotícího standardu. Toto je současně náš prvořadý úkol při jednání s pracovníky NÚOV a Sektorové rady služeb.

Za třetí. V současné době neexistuje žádný školský vzdělávací program, který by umožnil rozvíjet a ověřovat schopnosti biopraktika, proutkaře nebo synergetika odvislé na jejich citlivosti. Přesto přáním vedení ČEPES je, jednou tyto profese zařadit do školského systému, třeba jako nadstavbové vzdělávání v určitých vhodných oborech (zdravotnictví, geologie, hydrogeologie, stavebnictví).