FRANTIŠEK KAHUDA | Česká psychoenergetická společnost

ÚVODNÍ SLOVO Více než 30 let pomáhám lidem jako přírodní léčitel. Rozhodl jsem se proto sepsat svoje získané poznatky, abych tak umožnil mladším léčitelům pokračovat v započatém díle, pokud to budou považovat, za správné. Článek je členěn do několika kapitol vyplývajících z mých dosavadních zkušeností: 1. Zvláštní schopnosti přírodních léčitelů existují 2. Vědomosti získané v Psychoenergetické laboratoři, katedře 93 fakulty Chemicko-inženýrské, výzkumného pracoviště VŠCHT Praha (PEL) 3. Zkušenosti z praxe (1994 až 2008) 4. Rok 2016 – poznatky o „Zdroji“ 5. Rozšířené vědomí a zvláštní schopnosti přírodních léčitelů, „Zdroj“ a duchovní vedení „prostředníka“ 6. Možnosti probouzení zvláštních schopností 7. Smysl lidského života v hmotném světě, úloha rozumu a duše. 1. ZVLÁŠTNÍ SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI PŘÍRODNÍCH LÉČITELŮ EXISTUJÍ Abych byl přesný, většina léčitelů je má. K tomuto poznatku jsem dospěl v roce 1984. V té době mi lékaři, kteří 3 roky léčili vnučku, sdělili, že vyčerpali všechny možnosti zdravotní vědy a další zdravotní péči máme svěřit některému z ústavů sociální péče. Protože v té době jsem byl převážně materialista, asi bych toto stanovisko lékařů přijal. Naštěstí přítel, když se o rozhodnutí lékařů dozvěděl, pronesl: „Tady pomůže jedině páter Ferda“. Do této doby jsem se o léčitelství vůbec nezajímal. A protože jsem se také těžko smiřoval s výrokem lékařů, rozhodl jsem se vyzkoušet umění pátera Ferdy ze Sušice. K němu jsem se sice nedostal, ale dostal jsem se do PEL, kterou tehdy vedl prof. František Kahuda jako výzkumné vědecké pracoviště, katedra č. 93, fakulty Chemicko-inženýrské při VŠCHT Praha. Toto pracoviště se právě připravovalo na řešení úkolu, zadaného pracovníky MŠMT ČR a MZ ČR, jehož cílem bylo ověřit, zda jev léčitelství existuje a zjistit podstatu tohoto jevu. Nyní zpět k mé vnučce. Má prosba, aby se další léčby ujali léčitelé, byla přijata. A jaký byl výsledek? Po třech působeních léčitele došlo k zásadním změnám jejího zdravotního stavu, takže vnučka žije dodnes spokojeně s matkou. Porovnání tříleté neúspěšné léčby konvenční medicíny bez viditelných pozitivních výsledků s pozitivními výsledky působení léčitele se mnou pořádně zacloumalo a úplně změnilo můj světonázor. Je třeba si uvědomit, že to, co člověk prožije, je pravda. Ale vyvstává otázka: „Proč tomu tak je?“ Od této doby bývám velice kritický k výrokům lidí, i vrcholových a vědeckých pracovníků, kteří považují rozumové poznání za nejvýše možné, a snaží se zamezit legalizovanému působení přírodních léčitelů s ověřenými schopnostmi a dovednostmi. 2. VĚDOMOSTI ZÍSKANÉ V PSYCHOENERGETICKÉ LABORATOŘI, KATEDŘE 93 FAKULTY CHEMICKO-INŽENÝRSKÉ, VÝZKUMNÉHO PRACOVIŠTĚ VŠCHT PRAHA (PEL) Základním poznatkem bylo: zvláštní schopnosti a dovednosti přírodních léčitelů existují. Mým hlavním přáním bylo poznat podstatu léčitelství a současně poskytnutou pomoc vracet dalším potřebným. Proto jsem byl zvědav, jak dopadne plánovaný výzkum tohoto jevu v sedmi zdravotnických zařízeních, rozvržený na léta 1986 až 1988. Mezitím jsem vděčně přijal nabídku prof. Kahudy, abych se stal spolupracovníkem PEL a podle možností se podílel na práci laboratoře. Co mne velmi překvapilo, byla skutečnost, že každý léčitel byl individualista, každý byl jiný. Hlavní rozdíl však byl v přístupu při poskytování léčitelské služby. Bylo to působení buď vědomé anebo spontánní. Při vědomém působení léčitel prováděl svoji analýzu problému klienta a potom působil na jeho odstranění (prováděl harmonizování lidského organismu). Spontánní působení spočívalo v tom, že léčitel se spoléhá na pomoc z duchovního světa a on je pouze prostředníkem. Když se ve mně probudily léčitelské schopnosti, od samého začátku jsem preferoval působení spontánní. V této volbě jsem byl utvrzován některými léčiteli z PEL a zkušenostmi duchovních léčitelů z V. Británie. Chci podotknout, že většina léčitelů v PEL byli hluboce veřící lidé. Současně jsem zjišťoval, že někteří léčitelé se se zvláštními schopnostmi narodili, kdežto u mnohých se tyto schopnosti rozvinuly až po překonání závažných problémů, při kterých byl ohrožen jejich život. Ať to byla nemoc, kdy lékaři nad pacientem zlomili hůl, zázračná zachránění při katastrofách, překonání utrpení v komunistických i fašistických vězeních a táborech a kdy se věznitelům nepodařilo zlomit člověka a udělat z něho snadno ovladatelnou loutku. V mnoha případech se jednalo o přírodní případy – např. zásah blesku. Tento názor jsem zastával až do roku 2016. Zdroji poznání pro mne tehdy z přírodních zákonitostí byly základy fundamentálního záření hmot, interakce záření a energií. Přírodní léčitel získává svojí citlivostí informace o nemocných orgánech klienta a po jejich zjištění, působením na tento orgán ovlivní změnu příslušného orgánu. Protože mnozí klienti upozorňovali na fakt, že při působení léčitele mají podobné zážitky jako při působení akupunkturisty, začal jsem se zajímat o základy akupunktury. Ukázalo se, že pomocí rukou může léčitel ovlivňovat akupunkturní body zrovna tak jako akupunkturista jehlami. Při práci v PEL docházelo k setkávání s významnými osobnostmi. Takovou byl pro mne středoškolský profesor Karel Makoň. Byl to člověk, u kterého došlo k rozšíření vědomí následkem prožitého utrpení při 13 operacích při vědomí. Tyto operace proběhly před první světovou válkou, kdy se při anestezii při operacích používal rajský plyn. Pokud by při operacích pana profesora Makoně byl použit, lékařský zákrok by byl úspěšný, ale pacient by se stal idiotem. Jedním z důsledků změněného (rozšířeného) vědomí byla skutečnost, že rozuměl přírodní řeči, tj. rozuměl tomu, co si mezi sebou říkala zvířata. Za svého života prožil mnoho neskutečných událostí. Já se zmíním pouze o dvou. Tou první bylo, jak se v roce 1939 dostal do koncentračního tábora a tou druhou, jak byl osvobozen. Prof. Makoň byl v roce 1939 zatčen spolu s vysokoškolskými studenty a uvězněn na Ruzyni. Když byli zatčení vyháněni na dvůr k přečtení výnosu o převýchově studentů, jeden esesák praštil pana profesora pažbou do hlavy tak, že přestal slyšet. Takže na dvoře neslyšel oznámení, že převýchova v koncentračním táboře se vztahuje pouze na studenty a že ti, kteří mají studium dokončené, mají shromáždění opustit. Tak se do koncentračního tábora pan profesor dostal. Z koncentračního tábora se dostal na základě amnestie, kterou Hitler vyhlásil při oslavě svých narozenin. Amnestie se týkala pouze 20 lidí za celou válku, a proto byla po skončení války projednávána i u Norimberského soudu. A jako taková se tato kauza dostala do ČSR do hledáčku zájmu státní bezpečnosti. Avšak čím mne pan profesor především ovlivnil? V době našeho setkání překládal publikaci „Hrad nitra“ od svaté Terezie z Avilu. Tato publikace je souborem vizí sv.Terezie, které zaznamenal její zpovědník pro budoucí čtenáře. Tyto vize popisují možný duchovní vývoj člověka, který je rozložen do sedmi úrovní. Překlad se prováděl z jedné nejstarší verze, která byla nalezena v Jižní Americe a byla psána ve španělštině. K této verzi při překladu pan profesor připojoval po svolení sv. Terezie své komentáře. Pro mne bylo velice významné poznání, že člověk na duchovní cestě může až do třetí úrovně plně využívat svého vědomí (ega). Další vývoj je uskutečňován za duchovního vedení, jinak duchovní vývoj ustává. Důsledky tohoto poznání si v plném rozsahu uvědomuji v současnosti. Pro mne bylo tehdy velice důležité, že jsem se nebál přijmout duchovní vedení. Ale než jsem ho skutečně přijal, uplynulo několik let. Věděl jsem, že při duchovním vývoji potřebuji vedení. Ale nevěděl jsem, jak ho získat, protože vůle něco získat, vede k předání dalšího vývoje rozumu (egu). A to při vyšších úrovní vědomí není schopen rozum zabezpečit. Nakonec bych se chtěl zmínit o tom, co bylo pro mne jedním z největších zážitků v PEL. Byly to vztahy mezi všemi spolupracovníky. Na plnění výzkumných úkolů se sešli: akademici, profesoři, lékaři, doktoři přírodních věd, inženýři, středoškoláci ale i pracovníci se základním vzděláním. Přesto si vážili jeden druhého. Práce v PEL, to byla dokonalá škola EMPATIE. 3. ZKUŠNOSTI Z PRAXE Z LET 1994 AŽ 2008 Když jsem v PEL začínal svoji léčitelskou službu, především jsem chtěl pomoci potřebným. Mým řídícím faktorem bylo zprvu moje EGO. To znamená, že v první fázi až do získání vyšší duchovní úrovně je to možné. Bylo to spojeno s použitím ochranných prostředků (oheň, voda) a odstraňování špatných energií, které jsem získával při působení na klienta. Zkrátka, když někdo chce něčeho dosáhnout, tak mu záleží na výsledku. Ale už zpočátku, jako léčitel jsem si uvědomoval, že chci-li se stát prostředníkem, tak se této vlastnosti musím zbavit. U dospělých se mi to podařilo v poměrně krátké době, kdežto u dětí to trvalo podstatně déle, myslím, že několik let. Ale i v tomto případě dosažení stavu, kdy jsem skutečně přestal lpět na výsledku, jsem dospěl dlouhým duchovním vývojem. Člověk pouze se svým raciem by to stěží dokázal. Jak jsem se postupně zbavoval „chtění“ dosáhnout dobrého výsledku, nemusel jsem postupně používat předešlých nezbytných ochranných prostředků, i v případě, že jsem při působení přetáhl některé příznaky klienta na sebe. A začínal jsem si všímat dalších jevů. Nejdůležitějším bylo zjištění, že pokud léčitel pracuje pouze jako prostředník, klient pak obdrží pomoc pouze v té míře, kterou jeho tělo může unést. Koresponduje to s poznatky Dr. Reifa, který světelným mikroskopem a generátorem energeticky ovlivňoval pacienty s rakovinou ve stadiu, kdy konvenční medicína nedávala žádnou naději na uzdravení. Dalším velice důležitým poznatkem bylo, že pokud jsem působil a sám jsem měl nějaké problémy, moje tělo se také začalo zúčastňovat harmonizování vlastního organismu. Současně jsem si začal uvědomovat, že narození člověka není nahodilý akt, ale plánovaný Vesmírným řádem a že člověk se rodí s úkoly, které má v tomto světě plnit. Proto jsem se rozhodl v roce 2008 dosavadní poznatky shrnout do Metodiky pro svoje následovníky. Metodika nebyla chybná, ale odpovídala pouze mým tehdejším omezeným poznatkům. 4. ROK 2016 – POZNATKY O „ZDROJI“ V roce 2016 jsem využil podnětu profesora JUDr. Ivo Telce, CSc., který podal návrh na zařazení dvou skupin povolání (specialistů a odborných pracovníků v alternativní medicíně) do číselníku CZ ISCO. ČEPES vypracovala úvodní dokument (rodný list) profesní kvalifikace „Odborný pracovník v přírodním harmonizování lidského organismu“. V něm se počítalo s tím, že poskytovatel této služby bude mít zvláštní schopnosti přírodních léčitelů. Z podpory HK ČR byla profese zařazena do zpracování v rámci NSK (Národní soustava kvalifikací). Rodný list byl schválen SR (Sektorovou radou) pro osobní služby. Nepodařilo se nám překonat odpor MŠMT ČR, pracovníků odboru dalšího vzdělávání, pro řešení této profese. Při tvorbě návrhu jsme řešili způsob, jak zabezpečit, aby poskytovatel této služby prokázal zvláštní schopnosti. V prvotním návrhu jsme zvažovali, že toho cíle dosáhneme, pokud u poskytovatele zvýšíme speciálními cvičeními citlivost a úpravou některých osobních vlastností (např. posílení empatie, nesobeckost atd.). Pro cvičení jsme je vybrali z knihy Jacka Angela „Tvá uzdravovací síla“, světoznámého terapeuta a léčitele. V této etapě jsem se také začal zajímat o zkušenosti čínské medicíny, a to především o energii „Cchi“. Napadla mne myšlenka, zda tato „energie“ není v podstatě onen bájný „Zdroj“, který Vesmírný řád vytvořil pro pomoc člověku (možná nejen člověku), pro plnění úkolů v tomto hmotném světě, když se člověk dostane do neřešitelných problémů. A to nejen zdravotních, jak je obecně chápána energie „Cchi“. Právě zdravotní problémy a s nimi spojené utrpení a strach bývají hlavní příčinou narušení nebo přerušení spojení člověka se „Zdrojem“. Znovu připomínám že „Zdroj“ je základem života každého člověka. Bez něj by život neexistoval. Domnívám se, že léčitel se zvláštními schopnostmi je schopen člověka napojovat na „Zdroj“, když člověk svým rozumem (egem) propojení oslabil nebo ztratil. Nevím, jak jsem k tomu dospěl, ale napadlo mě, zda „Zdroj“může pomoci při výběru poskytovatelů pro profesní kvalifikaci „Odborný pracovník v přírodním harmonizování lidského organismu“. Zda by nemohl pomocí vybraných jedinců probouzet v připravených žadatelích tyto zvláštní schopnosti. Možná, že jsem v duchovním vývoji dospěl na vyšší úroveň, kdy se chtění stává brzdou dalšího duchovního vývoje. Já jsem tehdy veškeré úsilí a znalosti zaměřil na to, aby se metoda „přikládání rukou“ řešila jako povolání. Právě v roce 2016 jsem si to uvědomil a rozhodl jsem se přestat bojovat s pracovníky MŠMT ČR. Nepřestal jsem dělat vše pro to, aby se tato profese stala řádným povoláním, ale začalo mi být jedno, jak tato jednání dopadnou. Základními poznatky bylo, že „Zdroj“ pomůže s výběrem vhodných léčitelů a bere odpovědnost za rozvinutí těchto schopností pouze u těch adeptů, kterým to nebude vadit v dalším životě. Tyto poznatky byly tak fantastické, že jsem se rozhodl je zveřejnit až po ověření. 5. ROZŠÍŘENÉ VĚDOMÍ A ZVLÁŠTNÍ SCHOPNOSTI LÉČITELE, „ZDROJ“ A DUCHOVNÍ VEDENÍ „PROSTŘEDNÍKA“ V roce 2018 jsem měl přednášku na Husitské fakultě UK na téma „Věda a duchovní život“. V ní jsem posluchače seznamoval se svými posledními poznatky (Existence „Zdroje“ a možnost probouzení léčitelských zvláštních schopností v člověku). Byl jsem zvědav na reakci auditoria, a protože byla pozitivní, rozhodl jsem se pokračovat v prohlubování dosavadních znalostí a získávání dalších poznatků z duchovního světa. K tomuto účelu jsem se rozhodl vzít si na prázdniny knihu „Hrad nitra“ Sv. Terezie z Avilu v překladu prof. K. Makoně s jeho komentáři. Udělal jsem to proto, že mne prof. K. Makoň a Sv. Terezie ovlivnili v 90tých letech jako spolupracovníka PEL a já jsem některé rady přijal. Ale tehdy mne spíše zajímaly události kolem získání nejstaršího výtisku pro překlad a způsob komunikace K. Makoně a Sv. Terezie při schvalování komentářů. Nyní jsem očekával, že získám další informace k prohloubení dosavadních poznatků. Zajímalo mne, zda zjistím podstatu jevu přírodních léčitelů, když výzkum PEL v 7 zdravotnických zařízeních při zapojení vědeckých pracovníků k tomu nedospěl? Připomenul jsem si vyjádření prof. K. Makoně k práci zastánců konvenční medicíny, lékařů a lékařské vědy. Vyčítal jim, že ke své práci využívají pouze rozumového poznání, které není doplněno poznáním duchovním. Je tedy rozšířené vědomí („dilatio mentis“) podstatou zvláštních schopností léčitelů? Co jsem se o tom dozvěděl z naučných slovníků nebo z internetu. V naučných slovnících, které mám k dispozici, jsem bohužel při zadání hesla „Rozšířené vědomí“ nic nenašel. Na internetu už je situace podstatně jiná. Po zadání hesla: Filosofie a rozšířené vědomí mne např. zaujala práce Ing. Válka „Transpersonální psychologie a širší pojetí lidské psychiky“, nebo bakalářská disertační práce Michaely Fialkové „Vědomí a subjektivní zkušenost“, nebo článek PhDr. Milana Nákonečného. Z prostudovaných zdrojů jsem dospěl k tomuto závěru: „Rozšířené vědomí“ není chiméra a možná, že to nejsou jedinci, ale že mnozí, kteří jsou jím nadáni, považují to za svoji běžnou vlastnost. Uvedením skutečného příběhu chci prokázat nejen jeho existenci ale i to, že se při něm mohou dít tzv. zázraky. Jedná se o jednu z událostí, kterou prožil prof. K. Makoň, Když byl v roce 1939 převezen do koncentračního tábora, tak tam jednoho listopadového dne došlo k této události. Esesák, který ubíjel vězně, zastavil prof. Makoně slovy „počkej tady, až zabiji tohoto, zabiji i tebe“. Prof. Makoň přijal toto sdělení jako fakt, který nemůže změnit. Zůstal stát a čekal beze strachu a v klidu na smrt. Co následovalo? Esesák se po zabití vězně obrátil k prof. Makoňovi se záměrem ho zabít. Ale došlo k „zázraku“. Esesák před prof. utekl. Prof. Makoň tuto situaci vysvětluje tím, že ho esesák přestal svým zrakem vidět. Co však bylo na celé události dále pozoruhodné. Došlo ke změně chování esesáka, který přestal vězně zabíjet, takže Němci ho nakonec zastřelili. Pravdu proč došlo k takové změně chování, se už nikdy nedovíme. Třeba pan profesor jako hmota zářil tak, že ho esesák svými smysly neviděl, nebo naopak viděl v takové pododobě, že se ho zděsil? V každém případě existovala interakce biologického záření esesáka a pana profesora. V novinách byla zaznamenána řada zvláštních zachránění při různých katastrofách. Co bylo společného: zastavení mysli, neexistoval strach a byl neobvyklý klid. Většinou tyto jevy nelze vysvětlit a člověk není schopen svým rozumem tento klid vyjádřit, natož ho dosáhnout. Mohu to doložit svým případem. Bylo mi 22 let a byl jsem pilotem. Událost se stala při cvičném letu, při kterém jsme se dostali do bouřky a v ní do neřízeného pádu. Z mraků jsme vyletěli střemhlav a já jsem vyhodnotil situaci, že nám zbývá pár vteřin života. Letoun jsem vybral pár metrů nad zemí. Přesto jsem byl po celou dobu naprosto klidný, bez jakékoliv známky strachu a byl jsem ve stavu spíše zvědavého očekávání. Po přistání jsem se nacházel ve stavu euforie, která potom přetrvávala ještě několik hodin. Byl jsem mladý, a tak jsem celou událost považoval za obrovské štěstí. Teprve později jsem si tuto událost začal uvědomovat jako pomoc duchovního světa. Jak jinak vysvětlit situaci, když rozum ji hodnotí jako konec života a já ji přijímal naprosto beze strachu a v klidu. ROZŠÍŘENÉ VĚDOMÍ V rámci připomínek k mým poznatkům jsem obdržel informaci od V. Z. o názoru Pátera Ferdy a jeho přátel na tento fenomén. „Z hlediska pochopení fenoménu jasnovidnosti je pro nás snad nejdůležitější pojem „podvědomí“. Dříve jsme se dotkli pojmu „rozšířené vědomí“, který mnozí psychologové začali používat jednak proto, že si nevěděli rady s „podvědomím“ a také proto, že měli obavy, aby je nikdo neobvinil, že koketují s duší. Z vlastní zkušenosti věděli, že existují jednotlivci a to i mezi vědci, kteří svou činností a způsobem vnímání a poznávání skutečnosti se jaksi vyjímají normálu a přitom jejich soudy jsou dříve nebo později prokázány jako správné. Slušně se jim ve vědeckých ústavech říkalo, že mají iracionální myšlení. U Pátera Ferdy se srovnával často pojem vědomí a podvědomí s ledovcem.Ten malý kousek ledovce vyčnívající nad hladinou.je naše vědomí , ale obrovská neviditelná masa pod hladinou je naše podvědomí. Ledovec je pro všechny jeden. Lišíme se však tím, jak veliká část je vynořena. Je-li dostatečně veliká, pak pracujeme s rozšířeným vědomím, je-li jen malinký kousek, pak máme k dispozici omezené vědomí“. Myslím, že pro pochopení pojmu vědomí a podvědomí je to vhodná analogie, jak se jednoduše vypořádat s pojmy vědomí a podvědomí. Já jsem pro existenci rozšířeného vědomí použil skutečný příběh, protože skutečná definice vědomí či podvědomí neexistují, nebo lépe říci, že je jich tolik, že prakticky neexistují. Kniha „Hrad nitra“ ve své podstatě představuje učebnici pro řádové sestry karmelitánky určenou pro jejich duchovní vývoj zakončený spojením s Bohem. Prof. Makoň měl povoleno udělat ke knize (kromě jedné kapitoly) komentáře. Sv. Terezie rozděluje duchovní vývoj do sedmi kapitol (komnat), při čemž sedmá je charakterizována jako spojení s Bohem, prof. Makoň ji hodnotí jako dosažení maximálně možného poznání člověkem. Co mne zaujalo jako aktivního spolupracovníka PEL? Přestože rozum představuje největší překážku duchovního vývoje, sv. Terezie říká, že rozumu je možno využít až k dosažení druhé úrovně duchovního vývoje. Současně mne zaujalo její tvrzení, že od této úrovně se má člověk poddat vedení duchovního vývoje. Ale jak, to jsem nevěděl. Tak jsem se plně věnoval pomoci trpícím, protože tím jsem nemohl nic zkazit. Prof. Makoň upozorňuje na to, že život řádových sester byl silně ovlivněn životem v klášteře, kdežto většina lidí je ovlivněna prostředím ve kterém žije a pracuje. Takže duchovní vývoj karmelitánek je silně ovlivněn modlitbami (hlavní činnost karmelitánek), kdežto vývoj většiny lidí je ovlivněn (veden) událostmi. Oba dva, jak prof. Makoň, tak sv. Terezie pro rozšíření vědomí používali stejného prostředku, a to extáze. Extáze pomáhá rozšiřovat vědomí až do sedmé úrovně. To znamenalo dosažení maximálně možného poznání. V knize je popsáno, jakým způsobem ji oba dva prožívali. Sv. Terezie z Avilu popisuje průběh této extáze takto: „Chce-li Pán duši uchvátit, musí se jí zastavit dech do té míry, aby nemohla ani mluvit, třeba ostatní smysly ještě maličko zůstávají v činnosti. Jindy je užívání všech náhle zrušeno, ruce a celé tělo chladnou, takže se zdá, jako by byly bezduchou hmotou, ba někdy ani nelze pozorovat, zda zaražení všech sil poněkud povolí, zdá se, že tělo přichází trochu k sobě a vydechne, aby opět se uzavřelo a dalo duši vyšší život. Dlouho však tato velká extáze nikdy netrvá“. Profesor K. Makoň ji popisuje takto: „Musel jsem být ve stavu hluboké extáze dost dlouho, když po jejím ukončení jsem nepotřeboval dýchat, byl jsem tuhý a studený a pak jsem mohl sledovat, jak se vrací dech a život do těla. Srdce začalo tlouci tak pomalu, že možná jeden tep trval minutu. Totéž platilo o dechu.“ Prof. Makoň upozorňoval na skutečnost, že extázi předcházelo období velikého utrpení, ne fyzického, ale duševního a teprve po skončení extáze došlo k prožití blaha a rozšíření vědomí. Proto prof. Makoň často v přednáškách poukazoval na tuto skutečnost s poznámkou, že toto utrpení je tak veliké, že by je mnozí nemuseli unést. A doporučoval extázi nahradit jinými prostředky – např. zanícením, vytržením nebo jinými prostředky. Na základě studia všech dostupných informací a poznatků jsem na podzim 2018 dospěl k tomuto poznání: zvláštní schopnosti přírodních léčitelů jsou výsledkem rozšířeného vědomí působícího léčitele. Škoda že k tomuto poznání nedošli pracovníci PEL s panem prof. Kahudou v letech 1986 až 1988. Otázka zní: „Může „Zdroj“ převzít vedení duchovního vývoje „prostředníka“?“ V předešlé kapitole jsem mluvil o tom, že ještě při spolupráci v PEL, jsem přijal nutnost duchovního vývoje jako samozřejmost, ale nevěděl jsem, jak toto duchovní vedení získat. Nyní, když jsem začal hodnotit svoje 30ti leté působení, jsem zjistil, že u mne došlo k některým změnám hodnot, ke kterým bych svým rozumem nedospěl. Zmíním se pouze o jedné. Týká se to chtění. Když člověk něco dělá, záleží mu na výsledku. Jakákoliv činnost je spojena s chtěním dosáhnout nejlepšího výsledku. Když jsem začínal pomáhat nemocným v PEL, záleželo mi na výsledku pomoci. Přitom jsem věděl, že mi na výsledku nemá záležet, protože to nejsem já, kdo nemocným pomáhá. Trvalo to poměrně dlouho, než jsem dosáhl stavu, že mi na výsledku působení nezáleží. V současnosti to vidím jako práci „Zdroje“ v rámci duchovního vývoje, že jsem toho dosáhl.Mohu mít soucítění s trpícím, ale nemohu sebe obviňovat z toho, že mu moje působení nepomohlo. Nutno ale dodržovat základní podmínku – jsem pouze prostředník. Pokud do svého působení zasáhnu jakkoli svým rozumem – přecházím ze spontánního do vědomého. Současně si uvědomuji, že pod vedením „Zdroje“ dochází ke změnám v klidu a ani si je neuvědomuji. 6. MOŽNOSTI PROBOUZENÍ ZVLÁŠTNÍCH SCHOPNOSTÍ Na přednášce v květnu 2018 na konferenci Husitské fakulty UK jsem přednesl tyto základní informace: 1. Chceme (ČEPES) řešit v rámci NSK profesní kvalifikaci „Odborný pracovník v přírodním harmonizování lidského organismu“, ve které poskytovatel léčitelské služby bude mít zvláštní schopnosti přírodního léčitele. 2. Při výběru vhodných poskytovatelů pomůže „Zdroj“, který současně převezme odpovědnost za vhodný výběr poskytovatelů služby. V době konference jsme měli za sebou první úspěšný seminář zaměřený na probouzení (aktivaci) těchto zvláštních schopností. Hlavním aktérem probuzeí (aktivace) je „Zdroj“, potom adept (žadatel o probuzení schopnosti), léčitel (možná jiný název), který je schopen propojit adepta na „Zdroj“ za účelem aktivace a fiktivní klient. Při zjišťování, zda léčitel, který propojuje adepta na „Zdroj“ je výjimečná osobnost, nebo těchto osobností může být více, jsem zjistil, že např. v ČEPES jich bylo v roce 2017 asi 10. Ale většina se aktivace nechce účastnit. Průběh aktivace: 1. Na prvním místě sedí fiktivní klient. Může to být kdokoliv, z praktických důvodů doporučujeme, aby to byl člověk, který pociťuje působení adepta, aby se aktivně zapojil do závěrečného hodnocení aktivace. 2. Na druhém místě sedí žadatel a působí na fiktivního klienta podle používané metodiky. 3. Na třetím místě sedí léčitel (nebo jiný název), který propojuje adepta se „Zdrojem“ a působí na adepta, který působí na fiktivního klienta. Pokud „Zdroj“ uzná za možné v adeptovi rozvinout zvláštní schopnosti, odpojí léčitele od působení na žadatele. 4. Hlavním aktérem je „Zdroj“, který rozhoduje o tom, zda žadatel je připraven k rozvinutí zvláštních schopností a který v tomto okamžiku odpojí působícího léčitele a přebírá vedení žadatele. Po skončení aktivace se provádí vyhodnocení průběhu všemi účastníky. Je třeba vyhodnotit především pocity všech účastníků. Pokud „Zdroj“ nepřevzal vedení žadatele a neprobudil jeho schopnosti, je možno pokus o aktivaci opakovat 3x. Nezdaření aktivace není třeba problematizovat, neboť „Zdroj“ dobře ví, zda žadatel již může rozvinout svoje schopnosti, anebo, že by se jednalo o předčasnou aktivaci, která by žadateli spíše uškodila. Důležité upozornění: Pokud u žadatele jsou probuzeny zvláštní schopnosti, jedná se o léčitele - začátečníka, který je schopen své dovednosti a kompetence prohlubovat aktivním působením (na blízké, známé, zvířata, rostliny). Je třeba si uvědomit, že působení léčitele je velice záslužné a požehnané. Jak dlouho trvá období prohlubování dovedností, aby je mohl uskutečňovat jako povolání, je velice individuální. Záleží pravděpodobně na tom, kdy se žadatel dostane do duchovního vedení „Zdrojem“. Maximální dobu bych tak odhadl na 3 roky. V praxi to znamená, že působení žadatele je možno prokázat medicínskými diagnostickými přístroji. Pokud žadatel svoje dovednosti rozvine, že je bude chtít provozovat jako živnost, doporučuji jejich ověření podle zákona č. 179/2006 Sb. Ale i v tomto případě upozorňuji na skutečnost, že na prvním místě je pomoc a odměna až na druhém. Příprava žadatele na aktivaci. Probuzení zvláštních schopností považuji za mimořádný dar duchovního světa. Ten, kdo tento dar obdrží, by si měl svou výjimečnost uvědomit a v žádném případě ho nepoužívat k posílení svého ega, ale k dosažení maximálně možného poznání. Neprovádíme žádnou speciální přípravu, ta je ryze individuální a má směřovat k tomu, aby žadatel z poskytnutých materiálů se sám na aktivaci připravoval. Jeho další vývoj by měl směřovat nejprve k pochopení podstaty a potom k realizaci změn povahových a charakterových vlastností potřebných pro prostředníka ve službě „Zdroje“. Cílem je: 1. Zbavovat se sobectví ve snaze jakéhokoli druhu vlastnění (materiálního i duchovního) a dokázat nezbavit lpění na čemkoliv. 2. Promyslet, zda budoucí život (rodina,povolání) mi tuto službu umožní 3. Prohlubovat empatii k lidem 4. Nerozlišovat mezi klienty a pomáhat těm, kteří o pomoc žádají 5. Dosáhnout stavu, kdy mu nebude záležet na výsledku 6. Zamezit vytváření závislosti klientů na sobě (nejsem žádný guru) 7. Nepomáhám při řešení problémů (nemocí),/kterých se bojím 8. Uvědomit si důležitost myšlení (jeho tvůrčí schopnost) a omezit obavy a strach na nejmenší míru. Nebát se požádat o pomoc duchovní svět 9. Uvědomit si existenci svého nejdůležitějšího řídícího systému – duše, umožnit jí funkci a najít způsob komunikace 1. . Protože zvláštní schopnosti považujeme za velice cenný dar, který má pomáhat lidem trpícím a nemocným, nepovažujeme za správné, proto za aktivaci vybírat peníze. Myslím, že obchodovat s něčím, co nám nepatří, by bylo velice chybné. Jakmile by adept za aktivaci platil (v našem případě by to musel být veliký poplatek), znovu by to vedlo k posílení rozumu (EGA), protože by chtěl náklady na přípravu co nejdříve vrátit. 7. SMYSL LIDSKÉHO ŽIVOTA V TOMTO HMOTNÉM SVĚTĚ, ÚLOHA ROZUMU A DUŠE Po přečtení připoínek čtenářů a po přečtení statě Dr.Zdeňka Rejdáka o páteru Ferdovi, jsem se rozhodl k přepsání celé kapitoly „O smyslu liského života v tomto hmotném světě a ůloze rozumu a lidské duše“. V kapitole, kde popisuji poznatky získané v PEL, se zmiňuji též o velmi důležitém setkání s osobností prof. K. Makoně. Zatím co prožitek z působení léčitele na vnučku, znamenal proměnu světonázoru materialisty, rozhovory s prof. Makoněm přinášely další osobní poznatky z duchovního života. Tyto duchovní poznatky doplnily poznatky přírodovědných zákonitostí týkajících se činnosti přírodních léčitelů. Já jsem např. již na svém začátku léčitelské činnosti přijal za své, svoji činnost spojit se svým duchovním vývojem. Soudím, že zpočátku jsem podcenil přitom význam duše. Myslím, že k tomu došlo následkem osvícenectví, které ovlivnilo většinu lidstva a následně ovlivňuje vědomí současných i budoucích generací. Mám k tomu toto vysvětlení. Člověk se rodí do společenství lidí, kde převládá určité společenské vědomí. Proto člověk rozumem během dospívání také dosahuje určitého stupně vědomí a poznání. Já jsem vyrůstal ve stavu společenského vědomí, které bylo silně ovlivněno „osvícenstvím“. To znamená, že následkem velké francouzké revoluce v důsledku přežití monarchistického řízení společnosti, chybám a dogmatům církví došlo k posunu významu duše na druhou kolej a její místo zaujal rozum. Tato situace (příčiny a viníci) je dobře popsána v kapitole „Duše“ v publikaci o páteru Ferdovi od pana Dr. Z. Rejdáka. Uvědomil jsem si vlastní nedostatky, upravil priority rozumu a duše a budu se snažit o to, aby co nejvíce lidí si tuto „časovanou bombu“ uvědomilo a ze svého života odstranilo. Určitě si „osvícenci“ neuvědomili, že v dobré víře, nahradili zlo jiným zlem. Pod prapor svobody její hlastelé nalákali spoustu stoupenců, ale chtěli hlastelé skutečně svobodu pro lidi?, Co si mysleli desetitisíce vojáků, kteří umírali v kruté zimě v Rusku v 19 tém století? Za řídící složky člověka jako bytosti považuji rozum a duši. Obě složky člověk potřebuje. Na začátku života potřebuje rozvinout složku rozumovou, protože tu potřebujeme pro plnění úkolů, pro které jsme se narodili do tohoto hmotného světa. Rozvoj rozumové složky v rámci počáteční tvorby osobnosti je plně podporován duší člověka, protože ta pro plnění svého úkolu potřebuje plně vyvinutou osobnost člověka. Přitom vůle a chtění člověka je považováno za velice vhodné a potřebné. V tom ale existuje nebezpečí, že člověk přecení význam rozumu a rozumové poznání považuje za konečné. Ale za těchto podmínek končí možnost propojení člověka s duchovním světem a člověk přichází o jeho zvláštní dary (intuice, nápady a podněty a neprobudí se např. zvláštní schopnosti a dovednosti léčitelské). Bohužel, není to iluze, ale realita, která ovlivňuje celý náš stát a národ. Jsou to především vědci, politici a úředníci, kteří řídí stát a společnost, a kteří si pro svoji práci vystačí s rozumovým poznáním. O prohloubení rozumového poznání duchovním nemají zájem. To je pravá podstata toho, že naše společnost je neustále zmítána spory a sváry místo toho, aby se vyvíjela v harmonii a klidu. Při současné rozmanitosti literatury je ve skutečnosti velice obtížné najít konkrétní informace o duši. Ze-jména v dnešní konzumní společnosti je pojem „duše“ stále více nahrazován opačnými pojmy k duši, jako jsou „rozum“, „psychika“, lidské „já“, „sebevědomí“. V nejlepším případě čtenáři najdou obecnou filozofii zabalenou do škatulky etnologie, náboženství a mys¬tiky nebo psychologie a sociologie. Co jsem přijal za své z publikace Anastazie Novych. Duše je částicí zvenčí - z duchovního světa. Duše je součástí jenom lidské by¬tosti. Je to její hlavní potenciál, portál, přímé spojení každého člověka s duchovním světem. Není přítomna v rostlinách nebo zvířatech ani v žádné jiné materii, včetně té rozumné. Pokud se podíváme na strukturu fyzického těla, tak přibližným umístě¬ním Duše je oblast solar plexu, jinak řečeno, faktický střed člověka. Ale není to ani solar plexus ani srdce ani jakýkoliv jiný orgán nebo systém orgánů. Není to mozek ani rozum ani vědomí, ba ani myšlení ani ro¬zumové schopnosti. Všechno výše uvedené se nejeví být žádným produktem ani kvalitou duše. Toto všech¬no patří k hmotnému světu. Chirurgické odstranění, transplantace různých orgánů fyzického těla (napří¬klad srdce) nebo krevní transfúze nemají s Duší nic společného. Duše se nachází v energetické struktuře člověka, a ne ve fyzické části této struktury. Duši má člověk jenom jednu. Je jediná a nedělitelná. Není žádný rozdíl mezi Duší muže nebo ženy, protože Duše nemá pohlaví. Duše všech lidí jsou ve své podstatě stejné. A v tomto smyslu lze říci, že lidé jsou si velmi blízcí a spříznění. Duše není hmota, a proto se neopotřebává, nestárne, neonemocní. Když si uvědomíme, že duše je částice z duchovního světa, neopotřebává se, nestárne a neomocní, co může být jiného cennějšího jako součást člověka? NI C ! A co je vlastně člověk? Lidská bytost během života představuje vícedimenzionál¬ní prostorový objekt, který je postaven kolem Duše a má svoji rozumovou Osobnost. Oku viditelná známá forma a uspořádáni fyzického těla spolu s jeho fyzi¬kálně-chemickými procesy a kontrolním systémem (včetně materiálního mozku), to je jen část z celkové konstrukce člověka, která se týká třetí dimenze. To znamená, že se člověk skládá jednak z Duše s jejími informačními obaly, a dále pak z Osobnosti a struk¬tury skládající se z různých polí v jiných dimenzích (včetně fyzického těla, nacházejícího se v trojrozměrném prostoru). Co je to rozumová Osobnost? V nové konstruk¬ci, v novém těle, se formuje nová osobnost - to je to, jak se každý člověk vnímá, ten kdo dělá volbu mezi Duchovní a Materiální podstatou, analyzuje, dělá závěry, shromažďuje osobní zásobu pocitových a emočních dominant. Informační obaly, které se nachází kolem Duše - představují pocitové a emoční shluky, přesněji řeče¬no rozumovou informační strukturu, kterou můžeme asociativně srovnat se zvláštním druhem mlhoviny, které narušují přímé spojení Duše se současnou osobností. Současná osobnost zpravidla nemá přímé spojení s dřívějšími. Proto si člověk nepamatuje na minulé životy a na zkušenosti získané znalostmi minulých. Ale ve výjimečných případech a za urči¬tých okolností je možný mlhavý pocit déja vu nebo krátkodobý spontánní projev poslední činnosti. Toto je charakte¬ristické především pro člověka v raném dětství. \ Faktem je, že v raném dětství před prvotním vzestupem může docházet ke krátko¬dobé aktivaci předchozí Osobnosti. Zatímco se formuje nová Osobnost, tato se snaží pro¬niknout do vědomí a převzít moc nad člověkem. Mnohem častěji se ale předchozí osobnost projevuje u dětí mezi třetím a pátým rokem věku (období, kdy nová Osobnost není zformována), kdy tyto děti začí¬nají mluvit z pozice dospělého zkušeného člověka. Ve vzácných případech to dokonce mohou být podrob¬nosti o jejich předchozím dospělém životě, které ve skutečnosti v tomto věku nelze znát. Velmi často se také stává, že dítě vyjadřuje moudré názory v urči¬tých otázkách zjevně nepatřících k dětskému myšlení a někdy mysticky pořádně vyděsí dospělé. Rodiče by se neměli takových projevů bát a měli by jednoduše pochopit jejich podstatu. Když se nová Osobnost dítěte zfor¬muje, většinou tyto projevy pominou. . Nicméně, na podvědomé úrov¬ni se vztah nové a dřívějších Osobnosti udržuje. Tak mohou dřívější Osobnosti mít nepřímý vliv na Osobnost a „postrkovat“ ji k určitému chování, nebo přijetí urči¬tých rozhodnutí. K tomu dochází na nevědomé úrovni. Kromě toho, mohou, obrazně řečeno, působit jako „mlhavé světelné filtry“, které výrazně brání přímému spojení mezi Duší a novou Osobností. Jaké informace jsem převzal a beru za své z publikace Dr. Z. Rejdáka o páteru Ferdovi a jeho názorech o duši. Především to byly informace o tom, jak došlo u lidí k degradaci významu a hlavně využití lidské duše, příčiny, kdo to zavinil a jaké z toho vzniikly důsledky. Pokud se týká přežití feudálního systému ve vyspělých zemí, je to především vývojová lidská otázka. Především blížící se průmyslová revoluce potřebovala svobodné lidi. Pokud se jedná o zavinění církvemi, jedná se o hrubé omyly a dogmata, které vedly k roztržce vědy a církví. Nemluví se o zneužití moci některými církevními hodnostáři včetně mechnizmů k obohacování se od údajných kacířů. Otřesným příklsdem byl olomoucký inkvizitor, který zbohatl na „čarodějnických a kacířských“ procesech v Horních Losinách. Světoznámý byl proces, který končil upálením vědce, který nechtěl odvolat svoje nové vědecké poznání, které nebylo v souladu s církevním domatem. Ovšem nebezpečím pro lidstvo bylo a je, že vědci přestali ve své práci a bádání uznávat a využívat duši a začali uznávat výsledky rozumu a rozumového poznání. Bohužel, i filosofie, „matka moudrosti“ se k nim připojila. Nastoupené materialistické myšlení postavilo hráz mezi náboženství a vědu.Tak tomu bylo nejen ve státech s komunistickou idologií, ale ve všech zemích označených za hospodářsky a vědecky vyspělé. Na štěstí ne všichni vědci tomuto trendu polehli.Musíme být nesmírně hrdina vědce světového významu, na J. E. Purkyněho, který má najednou pocit, že je třeba se zamýšlet na podílu duše v rámci vědeckých úvah a metod. Bylo v tom cosi varujícího, protože v té době již mnoho vědců s duší už nepočítalo. Purkyně předpokládal, že náš přístup ke skutečnosti musí být přísně dualistický: byla tu především duše a její mohutnosti, počítaje v to mohutnost poznávací a roumovou. Ty byly neodmyslitelným předpokladem pro správné poznávání vnějšího prostředí. Pak zde byl předmět konkrétního bádání, třeba lidské tělo, které pitval, a to mu přinášelo radost z dosud neodhaleného. A tak vzjemné střetávání jednoho s druhým vedlo k vytčenému cíli. Duše pro J. E. Purkyněho neodmyslitelně existovala jako nástroj poznání. Je potěšitelné, že nejpřednější myslitelé tohoto století a vědecké kapacity volají po duši. Z publikace Dr. Z. Rejdáka uvádím pouze jednoho. Slavný anglický neurofyziolog Ch. Scherrington, zabývající se více jak půl století činností mozku, prohlásil: „Jediná realita, která teď pro mne existuje, je lidská duše“. Myslím, že i v ČR je řada vědců, kteří dokázali překonat (mnoho jiných ji zase horlivě buduje) hráz mezi vědou a náboženstvím. Dokladem toho je řada vynálezů světového významu. Co je podstatou? To, co řekl J. E. Purkyně – duše funguje jako nástroj poznání. Tím navazuje na představy starověkých učenců, pro které byla tato myšlenka alfou a omegou jejich bádání. Je to pravda? Jsem přesvědčen, že ano. Dr. Z. Rejdák opírá tuto skutečnost o výzkumy B. Kafky. Z těchto výroků vyplývá: duše je schopna získávat informace ze všech úrovní individuálního i všelidského vědomí i podvědomí, To rozum nedokáže, nebo jenom s pomocí duše. Co z toho vyplývá pro nás? Pokud chceme této vlastnosti duše využívt musíme se s duší naučit komunikovat. Mluvit o tom, že za pomoci duše můžeme ve svém oboru získat věhlas, je málo. My potřebujeme tento názor realizovat. Pro komunikaci existuje jitě mnoho způsobů. V tomto rychlém tempu života, budrme těžko využívat způsobu Socrata, ale pro začátek bude třeba klást otézky a pomocí kyvadla získávat odpovědi. Přitom je třeba počítat s tím, že mnohdy na naše na naše dotazy nedostaneme odpověď. ZÁVĚREM: 1. Musíme věřit v exitenci duchovního světa, anebo připustit možnost jeho existence. 2. Uvědomit si, že díky existence duše můžeme dosáhnout maximálně možného lidského poznání 3. Přírodnímu léčiteli doporučuji pracovat jako prostředník především pro bezpečnost práce a zajitění bezpečného duchovního vedení 4. Jako léčitel brát odměnu za práci ažpo ověření schopností. Do ověření pracovat charitativně, na blízké, rostliny a zvířata 5. Pokud pomáhám lidem, na prvním místě je pomoc, na druhém odměna 6. Moje činnost má být prospěšná všem lidem 7. Čeho se bojím, to nedělám 8. Snažím se co nejdříve naučit konikaci s duší 9. Harmonizovat rozumovou činnost s duševní Ing. Vlastimil Bažant

O MAGNETOTERAPII A JEÍM VÝZNAMU PRO ČLOVĚKA

Nejprve je třeba si uvědomit, že život člověka od prvopočátku stvoření závisí na zemském magnetickém poli. Byl to však teprve výzkum, který potvrdil nezbytnost magnetického pole pro lidský organismus. Když v roce 1972 se posádka Apolla 17 vrátila po delším pobytu ve vesmíru na planetu Země, nebyla schopna jakéhokoliv pohybu. Vědci a lékaři byli ohromeni tím, co se to vlastně stalo. A ještě větší šok zažili, když kosmonauti po několika dnech se začali normálně pohybovat a po zjištění, že příčinou potíží byla absence magnetického zamského pole.
Před 25ti léty byl zahájen mezinárodní výzkum léčivých účinků magnetického pole pod vedením MUDr. Jiřího Jeřábka, který byl v roce 1996 vyhodnocen na půdě Královské lékařské univerzity v Londýně vědci a odborníky z celého světa. Magnetoterapie byla zde vyhodnocena jako "léčebná metoda 21. století".

Co je magnetoterapie ?
V minulosti šlo především o působení statického magnetického pole na lidský organizmus. Využívalo se přírodního magnetizmu některých hornin, například magnetovce, později pak umělých permanentních magnetů. Dnes však již existují elektronické přístroje, které vytvářejí nízkofrekvenční pulzní magnetické pole s výraznými léčebnými účinky. Toto pulzní magnetické pole je pro člověka, stejně tak jako pro zvířata, naprosto neškodné. Naopak, jeho vliv na živý organizmus je příznivý.
Nízkofrekvenční pulzní magnetické pole pozitivně ovlivňuje biochemické a biofyzikální reakce v buňkách
i mezi buňkami živého organizmu, zlepšuje průchodnost buněčných membrán, která je vlivem onemocnění narušena. Výsledkem tohoto procesu je skutečnost, že buňky jsou ve zvýšené míře zásobovány kyslíkem a dalšími účinnými látkami, zlepší se proces látkové výměny. Ovlivňování živých buněk zaznamená centrální nervový systém, který prostřednictvím imunitního systému zahájí samoléčebné procesy v organizmu.
Magnetoterapie je tedy doplňková metoda k obvyklým léčebným postupům a stále častěji nachází své uplatnění v lázeňství a léčebné rehabilitaci.

Hlavní účinky přístroje :
• Urychlení regenerace buněk
• Zmírnění bolesti (analgetický efekt)
• Zpomalení zánětlivých procesů
• Urychlení procesů hojení
• Rozšíření cév
• Odstranění svalového napětí
• Odstranění otoků
• Posílení a zlepšení imunitního systému
• Harmonizace vegetativního nervového systému
• Posílení a stabilizace kostní tkáně
• Stabilizace krevního tlaku
• Zmírnění kloubních a svalových bolestí
• Snížení spotřeby léků

Známé a klinicky testované jsou účinky u těchto onemocnění:
• Artróza
• Spondylóza
• Zlomeniny
• Morbus Bechtěrev
• Degenerativní změny kostí
• Revmatizmus, dna
• Bolesti hlavy (migrény)
• Onemocnění plotýnek
• Otoky a záněty
• Poruchy krevního oběhu
• Poúrazové stavy
• Poruchy látkové výměny
• Zhmožděniny a popáleniny
• Poruchy trávení

Z publikace prom. bioložky Izabely Klímové "Tvář magnetoterapie" poukazujeme na hlavní účinky pulsní magnetoterapie.
První základní vlastností magnetických polí je regenerace na buněčné úrovni. Značné množství populace trpí bolestmi, které jsou vyvolány degenerativními změnami kloubů, revmatickým onemocněním, otoky. Tyto problémy jsou doprovázané nejen omezenou pohyblivostí, ale ztrátou sebejistoty, úzkostí a sníženou mentální výkonností. Na základě regenerace buněk dochází k zamezení nadměrného vysychání kloubního maziva a obnovuje se poškozená tkáň orgánů.
Další vlastností pulsní magnetoterapie jsou protizánětlivé účinky. Mikroby, které byly vystavené opakovaně účinklům pulsní magnetoterapie, postupně degenerovaly a ztrácely svojí reprodukční schopnost. Účinky byly zaznamenány nejen u akutních zánětů, ale i u chronických.
Třetí pozitivní účinek se nazývá analgetický (protibolestivý). Bolesti hlavy, pohybového aparátu, různých orgánů, představují zdravotní problém, který trápí opakovaně populaci a často v intenzitě, která brání v plnění běžných a pracovních povinností. Je nutno také poznamenat, že samotná pulsní magneroterapie je bezbolestná, čímž se stává žádanější.
Mezi další účinky patří vasodilatace. Cévní systém se v magnetickém poli dostává do optima, což má velký význam při léčbě vysokého nebo nízkého tlaku. Dochází k dilataci cév, což vede ke zlepšení prokrvení tkání i kapilár. Zrychlí se odvod zplodin látkové výměny, usazenin, cholesterolu a residuí z léků.
Významnou vlastností pulsní magnetoterapie je hojivý účinek. Hojivé účinky se prokázaly nejen u kostí ale i u tkání. Hojivé účinky jsou téměř o 50% rychlejší, pokles pooperačních komplikací zánětlivé povahy je více než 60% ní.
Nezanedbatelný je protiedémový účinek. Následkem působení pulsní magnetoterapie se pročišťuje lymfatický systém a otoky mizí během krátké doby. Zlepšuje se pružnost lymfatických cév a redukce objemu otoku o 20 až 50 %.

Zdá se, že se jedná o skoro zázračnou léčebnou metodu. Bohužel, existují vyjímky, kdy ji nemůžeme použít. Především u nemocných, kteří mají voperovaný kardiostimulátor anebo berou léky ke snížení srážlivosti krve. Také ji nemůžeme použít při jakémkoliv krvácení. Musíme být velice opatrni i u onkologických případů.

SMĚRNICE PRO VÝBĚR SENSIBILŮ PRO VÝZKUMNÉ ÚČELY OVĚŘENÍ ÚČINNOSTI JEJICH PŮSOBENÍ NA NEMOCNÉ S DIAGNOZOU CFS (syndrom chronické únavy) - ROK 1997 až 1999.
Onemocnění je provázeno disharmonií nemocného, což se projevuje v určitých oblastech fyzického těla energetickou nedostatečností nebo naopak nadbytečností. Tato energetická nevyváženost je spojena se sníženou imunitou a častými virovými onemocněními. V důsledku dlouhodobosti onemocnění bývá silně narušena psychika nemocného. Onemocnění je provázeno bloky psychickými i energetickými, které ztěžují a prodlužují dobu potřebnou pro regeneraci.
Česká psychoenergetická společnost (ČEPES) společně s Natur Centrem Salvea (NCS) se podílely na ověřování účinnosti podpůrných metod (biologické rezonance a biorezonanční přístrojové terapie) při léčbě CFS běžnými lékařskými postupy a medicinskými prostředky.
Základním úkolem ověřování se zjišťovalo, jakým způsobem podpůrná metoda ovlivňuje uzdravovací proces nemocného. Především se jednlo o tyto parametry:
• kolika pacientům zařazeným do ověření pomohla
• u kolika pacientů došlo ke zkrácení uzdravovacího procesu.
Do ověřování metody BR (biologická rezonance) bylo nutno zapojit sensibily, u nichž byl objektivně prokázán pozitivní vliv na nemocného s diagnózou CFS.
K výběru a zařazení sensibilů sloužily tyto faktory:
a. osobní pocity nemocných při a po působení léčitele
b. segment diagram (S-gram), jako výsledek vyšetření nemocného na přístroji Segment Elektrograf (SEG)
c. protokol z vyšetření přístrojem BICOM
d. výsledky laboratorních vyšetření.
ad a) Pocity nemocných mají malou vypovídající schopnost pro objektivní posuzování účinnosti BR metody. Vypovídají však věrohodně o vztahu nemocný - sensibil. Jsou projevem skutečnosti, že působení je reálné a že je možno přistoupit ke druhému (dalšímu) kontrolnímu vyšetření nemocného na přístroji SEG, při kterém se již mohou projevit výsledky působení léčitele na S-gramu. Pocity nemocného mají pozitivní vliv i pro nemocného, protože zesilují jeho víru v uzdravení a ovlivňují pozitivně uzdravovací proces. Současně je třeba vést v patrnosti, že existuje určité procento nemocných, kteří nebudou mít žádné pocity.
ad b) S-gram obsahuje vypovídající údaje o nemocném z vyšetřování na přístroji Segment Elektrograf (SEG). Tento přístroj byl základním přístrojem pro ověření metody BR. Každý nemocný po zařazení do projektu a absolvování vstupních procedur se podrobil základnímu vyšetření na tomto přístroji. Po jednom až třech působeních sensibila se nemocný podrobil dalšímu kontrolnímu vyšetření na SEG. Porovnání prvního a druhého S-gramu sloužilo k posouzení sensibila a jeho zařazení do projektu. Všechna kontrolní vyšetření na SEG, včetně závěrečného, se konala nejdříve 2 hod. a nejdéle 24 hod. po působení léčitele.
ad c) Přístroj BICOM byl určen především pro terapeutické účely. V ojedinělých případech by mohl být využíván i pro kontrolní účely.
ad d) Výsledky laboratorních vyšetření teprve po více působeních mohly podat informaci o pravděpodobném účinku sensibila.

Ing. Vlastimil Bažant

3 vyhledaných výsledeků pro “FRANTIŠEK KAHUDA”

Podnikání v oboru

V ČR

Nekonvenční medicína